Nepřímé (režijní) náklady

Poslední aktualizace dne: 26.03.2016

Nepřímé náklady jsou výrobní i nevýrobní náklady, které NEJSOU přímo a jasně přiřaditelné k nákladovému objektu (tedy obvykle výrobek nebo služba). Společně s náklady přímými tvoří celkové náklady podniku. Skládájí se z tzv. výrobní a nevýrobní režie.

Někdy jsou nazývány i jako náklady režijní neboli režie. O tom, zda jsou pojmy nepřímé a režijní náklady synonyma by bylo možné vést obsáhlé polemiky, nicméně zde se k tomu stavíme tak, že pojmy postavíme sobě rovné.

Nepřímé náklady mohou být variabilní i fixní, výrobní i nevýrobní, externí i interní.

Přestože NEJDE o náklady PŘÍMO alokovatelné na výrobek, některé nebo všechny nepřímé náklady mohou být nějakým způsobem na nákladový objekt (např. výrobek) rozvrženy. Existuje celá řada metod pro alokaci nepřímých nákladů a volba konkrétního typu závisí zejména na typu výrobního procesu. Příkladem těchto metod je například kalkulace prostým dělením, kalkulace dělením s poměrovými čísly či absorpční kalkulace.

 

ČLENĚNÍ NEPŘÍMÝCH (REŽIJNÍCH) NÁKLADŮ

 

ÚČTOVÁNÍ NEPŘÍMÝCH (REŽIJNÍCH) NÁKLADŮ VE VĚTŠINĚ ÚČETNÍCH SYSTÉMŮ

Nepřímé nevýrobní náklady (nevýrobní režie) jsou účtovány přímo do nákladů.

Nepřímé výrobní náklady (výrobní režie) jsou buď také účtovány přímo do nákladů (méně častý přístup), NEBO jsou nějakým smysluplným způsobem přiřazovány do hodnoty zásob (případně jiného majetku) a nákladem se stávají až v momentě prodeje zásob.

Konkrétní postup ve finančním účetnictví záleží na používaném účetním systému/standardu (IFRS, US GAAP, české účetnictví…).

 

„Český“ Zákon o účetnictví (ZoÚ) v § 25 odst. 5 stanovuje obsah tzv. vlastních nákladů, kterými se oceňují zásoby (případně i jiný majetek vyjma pohledávek) vytvořené vlastní činností. Uvádí zde, že do ocenění zásob mohou kromě přímých nákladů vstoupit právě i PŘIŘADITELNÉ NEPŘÍMÉ NÁKLADY, KTERÉ SE VZTAHUJÍ K VÝROBĚ.

Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví v § 49 odst. 5 dále stanovuje, že vlastní náklady zásob vytvořených vlastní činností se oceňují ve skutečné výši nebo na základě kalkulace výroby, stanovené účetní jednotkou. Vlastní náklady zahrnují přímé náklady a mohou zahrnovat také poměrnou část variabilních a fixních nepřímých nákladů, příčinně přiřaditelných danému výkonu a vztahujících se k období činnosti. Náklady na prodej se do těchto nákladů nezahrnují. Volbu metody ocenění provede účetní jednotka s ohledem na povinnosti stanovené zákonem, zejména respektováním principu významnosti a věrného a poctivého zobrazení majetku. (§ 49 odst. 5 Vyhl.)

Detailnější definici nepřímých výrobních nákladů pro účely českého účetnictví lze nalézt v interpretaci Národní účetní rady I-35 Oceňování zásob vytvořených vlastní činností.

 

Nicméně přesný a detailní výčet nákladů, které do nepřímých nákladů spadají, neexistuje. To zřejmě proto, že výroba je v každém odvětví nebo i podniku jiná. Existují jen obecné výčty a definice, z kterých lze pochopit princip.

 

Příklady přímých / nepřímých nákladů v členění na variabilní / fixní & výrobní/nevýrobní