Ocenění zásob podle IAS 2 Zásoby

Podle IAS 2 se zásoby se oceňují buď pořizovací cenou, nebo čistou realizovatelnou hodnotou, podle toho, která je nižší. (5)

Ocenění nákladů

• cena pořízení:
  • zahrnující:
    • nákupní cenu
    • dovozní clo a nevratné daně (např. DPH pro subjekty, které nejsou plátci DPH)
    • dopravu, manipulaci a ostatní přímo přiřaditelné náklady
  • nezahrnující:
    • obchodní slevy a rabaty (5)

• náklady na přeměnu zahrnující:
  • přímé materiálové, přímé mzdové a ostatní přímé náklady
  • alokovanou část fixních a variabilních nepřímých výrobních nákladů:
    • alokované fixní výrobní nepřímé náklady: alokace na kalkulační jednici vychází z objemu výroby při obvyklých podmínkách založené na průměrné produkci během několika období. V úvahu je nezbytné vzít údržbu strojů a zařízení. V úvahu se naopak nebere nižší výroba (vyšší ano) nebo nevyužití strojů a zařízení. Nealokované nepřímé náklady se účtují v okamžiku jejich vzniku přímo do nákladů.
    • alokované variabilní výrobní nepřímé náklady, například nepřímé materiálové či mzdové náklady - alokace je založena na skutečném využití výrobních zařízení (5)

• náklady nezbytné k přivedení zásob do aktuálního místa a stavu:
  • může obsahovat nevýrobní nepřímé náklady (výjimečně) a design výrobku
  • nemůže obsahovat:
    • ztráty nad normu přirozených úbytků
    • náklady na skladování
    • administrativní a prodejní nepřímé náklady (5)

Obvyklé techniky používané při ocenění nákladů jsou:

• standardní náklady 
• metoda maloobchodního prodeje – odečtením ziskové marže z prodejní ceny; používá se obvykle v tom případě, kdy je prodáváno velké množství podobného výrobku s podobnou procentní ziskovou marží, a ostatní metody by byly neproveditelné

→ obě techniky lze použít pouze v případě, že se jejich výstupy příliš neliší od skutečných nákladů. (5)