Podle IAS 2 se zásoby se oceňují buď pořizovací cenou, nebo čistou realizovatelnou hodnotou, podle toho, která je nižší. (5)
Ocenění nákladů
- cena pořízení:
- zahrnující:
- nákupní cenu
- dovozní clo a nevratné daně (např. DPH pro subjekty, které nejsou plátci DPH)
- dopravu, manipulaci a ostatní přímo přiřaditelné náklady
- nezahrnující:
- obchodní slevy a rabaty (5)
- náklady na přeměnu zahrnující:
- přímé materiálové, přímé mzdové a ostatní přímé náklady
- alokovanou část fixních a variabilních nepřímých výrobních nákladů:
- alokované fixní výrobní nepřímé náklady: alokace na kalkulační jednici vychází z objemu výroby při obvyklých podmínkách založené na průměrné produkci během několika období. V úvahu je nezbytné vzít údržbu strojů a zařízení. V úvahu se naopak nebere nižší výroba (vyšší ano) nebo nevyužití strojů a zařízení. Nealokované nepřímé náklady se účtují v okamžiku jejich vzniku přímo do nákladů.
- alokované variabilní výrobní nepřímé náklady, například nepřímé materiálové či mzdové náklady - alokace je založena na skutečném využití výrobních zařízení (5)
- náklady nezbytné k přivedení zásob do aktuálního místa a stavu:
Obvyklé techniky používané při ocenění nákladů jsou:
- standardní náklady
- metoda maloobchodního prodeje – odečtením ziskové marže z prodejní ceny; používá se obvykle v tom případě, kdy je prodáváno velké množství podobného výrobku s podobnou procentní ziskovou marží, a ostatní metody by byly neproveditelné
→ obě techniky lze použít pouze v případě, že se jejich výstupy příliš neliší od skutečných nákladů. (5)