Pokud se použije tento styl rozpočtování, rozpočet se sestavuje směrem zdola nahoru, tj. provozní manažeři shromažďují informace z různých oddělení/funkcí. Proces má obvykle koordinátora rozpočtu (např. controller), který, který agreguje/konsoliduje jednotlivé rozpočty nižších úrovní do hlavního rozpočtu, který pak je předán ke schválení vedení.
Proces je tak obrácený k rozpočtu sestavenému formou shora-dolů (Top-down budgeting).
Výhody rozpočtu stanoveného metodou zdola-nahoru
- provozní personál může být více motivovaný, jestliže se na přípravě rozpočtu sám podílel (24)
- provozní personál se účastní denního provozu (24) a proto může mít ve srovnání s vrcholovým vedením lepší informace. Nicméně naopak většinou postrádá komplexní nadhled.
- vedení může věnovat ušetřený čas strategickým otázkám (24)
Nevýhody rozpočtu stanoveného metodou zdola-nahoru:
- omezená kontrola nad rozpočty, hlavně proto, že provozní personál často postrádá komplexní nadhled a soustředí se na problémy týkající se jejich oddělení (zvyšuje se tak riziko nesplnění firemních cílů) (24)
- riziko přípravy nekvalitního rozpočtu se zvyšuje, pokud provozní zaměstnanci nemají dostatečné zkušenosti (24)
- proces přípravy rozpočtu je poměrně zdlouhavý (24)
- provozní manažeři mívají tendenci stanovovat příliš snadné cíle (24)
- problémy s koordinací mezi odděleními (a rozpočty jednotlivých úseků/oddělení je třeba mít vzájemně propojené)
- vrcholový management často konečné agregované údaje stejně upravuje. Pak je velmi těžké vysvětlit případné odchylky těchto rozpočtů se skutečnými údaji, pokud nejsou tyto úpravy rozplánovány do větších provozních detailů.