Výhody a nevýhody financování cizími a vlastními zdroji

Určení optimální struktury financování je velice obtížné a v podstatě neexistuje optimální poměr. Jde vždy o to vybalancovat níže uvedené výhody a rizika pramenící z každé volby.

Financování z cizích zdrojů je pro firmu paradoxně levnější než ze zdrojů vlastních, protože

• vlastní kapitál je mnohem rizikovější - akcionáři/majitelé v případě likvidace buď nemají právo na likvidační zůstatek, nebo jsou jejich nároky uspokojeny až po uspokojení ostatních věřitelů
• efekt daňového štítu -  úrok z úvěru (tj. cizího kapitálu) je obvykle daňově uznatelný, kdežto dividenda/podíl na zisku nikoliv
• transakční náklady na získání cizího kapitálu bývají nižší než u kapitálu vlastního
• případně lze zahrnout též efekt finanční páky

Nicméně vysoká zadluženost je spojena s následujícími riziky

• snížení úvěruschopnosti - každý další úvěr zvyšuje riziko, že firma nebude schopna hradit včas své závazky nebo pro ni bude problematičtější získat další úvěr
• každý další úvěr může být dražší, protože banka zhodnotí podnik jako rizikovější (59)
• díky působení finanční páky dochází s růstem zadlužení k růstu výnosnosti vlastního kapitálu (za předpokladu, že je výnosnost z použití cizích zdrojů vyšší než úroková sazba) a tím i k vyššímu tlaku na výplatu dividend/podílů na zisku (59)
• riziko bankrotu, tím i riziko realizace majetku, který banka drží v zástavě

Vlastní kapitál je tedy dražší než kapitál cizí a jsou s ním spojena i určitá rizika:

• že jeho výše nebude časem stačit a firma nebude schopna opatřit si jiné zdroje financování
• navyšování vlastního kapitálu přibráním dalšího společníka zvyšuje počet lidí majících vliv na rozhodování a tím snižení flexibility rozhodování